Stojíme nad hrobem zlatokopa Toma a je jasné, že naše prospektorské putování na aljašském Klondiku je pomalu u konce. Sice jsme se před chvílí dozvěděli, že lupiči vykradli banku a my v podstatě přišli o všechny naše pracně vydělané prollary, ale ani to nám nekazí slavnostní chvíli. Někteří dokonce navrhují dát část právě nalezeného zlatého pokladu zpět právě do banky, aby ostatní o prollary nepřišli. V hlavách se nám mísí vzpomínky, jak jsme, jako zelenáči, dorazili do městečka Skagway na samém začátku naší cesty. Rovnýma nohama rovnou do tvrdé reality zlatokopeckého tábora u něžné řeky Yukon. Jak jsme prošli náročným pochodem smrti Chilkootským průsmykem, kde nás divočina donutila pětkrát brodit řeku a přesto jsme to vše zvládli a dosáhli vytouženého cíle. Jak nás přivítalo legendární Dawson City, svezli jsme se se psím spřežením, dozvěděli se o krajanovi Eskymo Welzlovi, užili si zábavu s trochou toho hazardu a přišli na to, že peníze ale opravdu nejsou to nejdůležitější, byť se to na první i druhý pohled moc nezdá. Večer nás čeká závěrečný country bál s živou kapelou pod širým nebem, hned po večeři, kterou si sami upečeme v zemi v Setonově hrnci. Poslední večer s přáteli na stanovém táboře na Prorubkách v krásném podhůří Orlických hor, kam se tradičně s lomnickým DDM Sluníčko jezdí. Pro některé poprvé, pro některé odrostlejší naposledy a pro některé „staré pardály“ mezi vedoucími již po dvaadvacáté !
Děkujeme, kdo jste přijeli, byli jste skvělí táborníci.
Děkujeme, kdo jste opět pomohli a byli při tom, bez Vás by to nešlo.
Tak zase za rok na Ydykseb, přátelé!
