www.mrmaci.com

K pyramidě Aztéků

Zdá se, že jsme ve zkouškách obstáli a tak můžeme naše průvodce po Mexiku Paca Jimeneze a Tequilu Gonzalese doprovodit až do finále, tedy ke staré Aztécké svatyni. Tam vrátíme Bohům historický artefakt, který se našel před časem v pozůstalosti ve Španělsku a který se Paco rozhodl vrátit a ne prodat.
Osvícený to muž! My všichni smekáme sombréro!
Cesta to věru nebyla jednoduchá, nabídky na prodej jsme dostávali od překupníků vícekrát a nebyly to zrovna malé sumy. Dokonce jsme jednou o vše přišli, když jsme byli okradeni člověkem, o kterém jsme si mysleli, že je náš přítel…ale vše se zamotalo. Pátrali jsme všude, i přes zrazování okolí jsme požádali o pomoc i místní mexickou policii, ale jejich pomalost a nezájem nám vůbec nepomáhaly.
Nakonec, ač jsme se o tom ani sami nemohli zprvu jednohlasně dohodnout, jsme vyzkoušeli staré aztécké „čáry“ a požádali o pomoc prastaré Bohy. A víte co…může si o tom myslet každý co chce, nakonec dnešní Mexico přeci stojí na základech staré Aztécké říše a to tajemno je všude kolem…povedlo se.
Nebylo to ovšem zadarmo, zkusit si existovat a vařit bez ohně není ani v současnosti úplně jednoduché, ale my vydrželi a jsme za to rádi.  Slib jsme splnili a vše se v dobré otočilo, riskantní akce s obelstěním překupníků na černém trhu vyšla a my už nenechali nic dalším nechtěným náhodám. I proto tu nyní stojíme před aztéckou pyramidou a napjatě vyhlížíme, jestli se… Jasně, ještě musíme zkusit zapískat na píšťalu smrti…

33. stanový tábor na Prorubkách, pořádaný tradičně SVČ Sluníčkem, měl letos na začátku července štěstí na počasí a tak se přes 50 táborníků i s jejich vedoucími stihli nejen zapotit při plnění různých úkolů, ale i vykoupat v Kněžné nebo trochu povýletit krásnými Orlickými horami. Osada u Starého mlýna nám jako vždy poskytla dostačující základnu a my už si vlastně jen užívali. Díky patří i všem neméně důležitým lidem v zázemí tábora – od kuchyně po štípání dříví a zásobování.
Prorubky mají své kouzlo a lapí do své náruče každého, kdo jen trochu projeví zájem. Ale to my už dávno víme a rádi se necháváme znovu a znovu lapit.
S nadšením a s díky, že jsme u toho zase mohli být.

…a vždy nás udivuje, že jsou borci, kteří si je pamatují roky!
No a ti ostatní se mohou pro osvěžení paměti podívat na ty zaznamenané do sekce video 😎 

…tak si je stáhněte a ukažte doma a kamarádům – máme všichni jistě na co vzpomínat 😛 

Ať žije tábor na Prorubkách 2026 !!! 

…a jako obvykle to strašně rychle uteklo. Mexiko, Mexiko, sombréra a hodně fotek, které tu brzy dáme k dispozici.

…která jsme na jaře zaseli. A to je neklamné znamení, že táborové Aztécko-Mexické léto už se nezadržitelné blíží. Tešíme se na všechny!!

Poodhalujeme roušku tajemství… ale jen trochu 😎 

Poklad pevnosti Boyard

Je to sice jen pár schodů, ale srdce buší až v krku. V přítmí věže už čeká otec Fura a Paklíč, který v ruce drží přesýpací hodiny. Za chvíli bude vyřčena jedna z pověstných a obávaných hádanek…bude hádající znát správnou odpověď? Získá pro své družstvo, které bez dechu čeká dole, další indícii? Napětí by se dalo krájet a Paklíč už otočil přesýpací hodiny, které se najednou tak strašně rychle sypou.
Klíče už jsou všechny nalezené a získané, i když to občas nebylo ani trochu jednoduché. Ne každému se chce například sahat do sklenice s pavouky a všelijakou jinou havětí a už vůbec ne, když se to navíc ještě hýbe! Ještě jsou tady ty zapeklité indície, kterých je potřeba získat co nejvíce. Jinak by se totiž mohlo stát, že se nepodaří správně uhodnout heslo. TO heslo, které je potřeba do sálu s pokladem. TO heslo, bez něhož by bylo všechno snažení v pevnosti vlastně zbytečné a došlo by na slova Kebuleho, který se celou dobu jen pošklebuje a nepřeje a předpovídá neúspěch a to nikdo nechce. Všichni se snaží a chtějí společně uspět! Klíče sice odemknou mříž a tygři budou možná bičem zahnáni, ale jedině se správným heslem se můžou upřít oči k pokladnici, odkud zazní legendární věta: Felindro, otoč tygří hlavou!

32. stanový tábor SVČ Sluníčko v krásném údolí říčky Kněžné pozval na začátku července do Prorubek v podhůří Orlických hor přes padesát dětí, aby se stali na pár dní obyvateli pevnosti Boyard a zkusili se přes nejrůznější úkoly dostat až k pokladu. Hra opět vtáhla každého, někdo se měnil podle potřeby na pevnostní postavy nebo třeba obávané pány temnot, o tygrech ani nemluvě a někdo to zase jistil zezadu z kuchyně, aby snad náhodou někdo netrpěl hlady… A jako vždy to strašně rychle uteklo.
    Prorubky mají své kouzlo a lapí do své náruče každého, kdo jen trochu projeví zájem. Ale to my už dávno víme a rádi se necháváme znovu a znovu lapit.
    S nadšením a s díky, že jsme u toho zase mohli být.