Poklad pevnosti Boyard
Je to sice jen pár schodů, ale srdce buší až v krku. V přítmí věže už čeká otec Fura a Paklíč, který v ruce drží přesýpací hodiny. Za chvíli bude vyřčena jedna z pověstných a obávaných hádanek…bude hádající znát správnou odpověď? Získá pro své družstvo, které bez dechu čeká dole, další indícii? Napětí by se dalo krájet a Paklíč už otočil přesýpací hodiny, které se najednou tak strašně rychle sypou.
Klíče už jsou všechny nalezené a získané, i když to občas nebylo ani trochu jednoduché. Ne každému se chce například sahat do sklenice s pavouky a všelijakou jinou havětí a už vůbec ne, když se to navíc ještě hýbe! Ještě jsou tady ty zapeklité indície, kterých je potřeba získat co nejvíce. Jinak by se totiž mohlo stát, že se nepodaří správně uhodnout heslo. TO heslo, které je potřeba do sálu s pokladem. TO heslo, bez něhož by bylo všechno snažení v pevnosti vlastně zbytečné a došlo by na slova Kebuleho, který se celou dobu jen pošklebuje a nepřeje a předpovídá neúspěch a to nikdo nechce. Všichni se snaží a chtějí společně uspět! Klíče sice odemknou mříž a tygři budou možná bičem zahnáni, ale jedině se správným heslem se můžou upřít oči k pokladnici, odkud zazní legendární věta: Felindro, otoč tygří hlavou!
- stanový tábor SVČ Sluníčko v krásném údolí říčky Kněžné pozval na začátku července do Prorubek v podhůří Orlických hor přes padesát dětí, aby se stali na pár dní obyvateli pevnosti Boyard a zkusili se přes nejrůznější úkoly dostat až k pokladu. Hra opět vtáhla každého, někdo se měnil podle potřeby na pevnostní postavy nebo třeba obávané pány temnot, o tygrech ani nemluvě a někdo to zase jistil zezadu z kuchyně, aby snad náhodou někdo netrpěl hlady… A jako vždy to strašně rychle uteklo.
Prorubky mají své kouzlo a lapí do své náruče každého, kdo jen trochu projeví zájem. Ale to my už dávno víme a rádi se necháváme znovu a znovu lapit.
S nadšením a s díky, že jsme u toho zase mohli být.
