Vikingské runy
Je nám jasné, že bez získání ztracených run severské říše, které stráží posvátný vikingský strom Yggdrasil, s větvemi vysoko nad hlavou a kořeny hluboko v zemi, se bohům nezavděčíme. Právě jeho kořeny a větve drží pohromadě devět mýtických světů, které objevujeme. Obtížně získáváme na svoji stranu staré bohy Vikingů, kteří se nám někdy snaží pomoci a někdy tak trochu hází klacky pod nohy. Jsme ale odhodlaní to nevzdávat a minimálně se o to pokusit. Z různých indicií, které už máme, začínáme tušit, že je tu asi někdo, kdo nám škodí…podezření máme na Lokiho, ale jistotu ještě ne. Asi ve finále požádáme o pomoc samotného Ódina, ale to ještě není na pořadu dne. Naše výprava stále pokračuje.
Zatím plníme nejrůznější úkoly a zapeklité zkoušky, pomocí magického kompasu Vegvisir se přenášíme mezi devíti vikingskými světy a musíme se porovnávat s různými náladami různých bohů. Ale když třeba nerudným trpaslíkům, kteří nás nejprve vyhazovali, uvaříme guláš a jako zákusek připravíme popcorn – a to všechno na ohni vlastnoručně! – rázem si je získáme na svoji stranu a pomohou nám jednu poničenou runu opravit. I když to na chvíli vypadalo, že ji spíše zničí. Jsou to tak trochu popletové, ale pozor – to se nesmí říkat nahlas. A každá jedna další runa je další malý krok k obnovení rovnováhy a záchraně Yggdrasilu.
Ale přeci jen, ten Loki nám stále vrtá v hlavě…jestli je on tím zrádcem a škodičem, budeme to muset ještě pořádně promyslet, dát si před ním pozor a nachystat na něho promyšlenou past…
34. stanový tábor na Prorubkách, pořádaný tradičně SVČ Sluníčkem, měl letos na začátku července štěstí na počasí a tak se přes 50 táborníků i s jejich vedoucími stihli nejen zapotit při plnění různých úkolů, ale i vykoupat v Kněžné nebo se trochu projít krásnými Orlickými horami. Osada u Starého mlýna nám jako vždy poskytla dostačující základnu a my už si vlastně jen užívali.
Díky patří i všem neméně důležitým lidem v zázemí tábora – od kuchyně přes zdravotnici po štípání dříví a zásobování.
Prorubky mají své kouzlo a lapí do své náruče každého, kdo jen trochu projeví zájem. Ale to my už dávno víme a rádi se necháváme znovu a znovu lapit. S nadšením a s díky, že jsme u toho zase mohli být.
