DNY PŘED TÁBOREM

Stany stojí, Yankee a Mimo hlídají tábor, postupně přijíždějí další vedoucí, chystáme, nakupujeme zásoby, chladíme se v řece, je krásně, možná až moc.

DEN 1. / čtvrtek 01. 07. 2010

Neměnné palermo.
Ráno poslední uklízecí přípravy, vše je potřeba po zimě pořádně umýt.
A už volají z Lomnice, čeká se na Dvořákovi, nikdo neví, kde jsou, telefon nezvedají, ale už se našli a bus vyráží k Prorubkám. V ústrety mu po 2 hodinách vyráží nákladní četa, pan Pácha přistavil valník na kufry, autobus vyplivuje pasažéry, samí staří známí, snad jen tři noví táborníci.
Zabírají se stany, schováváme se ve stínu divadla na vstupní seznamování a opravdu, až na 3-4 hlavy samé známé tváře. Je vedro, jdeme se koupat, prohlídka tábora není nutná, všichni to tu znají, osvěžení je příjemné (a budeme ho využívat celý tábor) a šup na vstupní zkoušky.
V podvečer po dalším koupání se vyráží na krátký výšlap z tábora na horní a dolní cestu, děti po družinách hledají své amulety, které je budou ochraňovat po zbylý čas táborový.
Po večeři zpíváme u ohně (bez opékání, škoda), čte se vstupní Templářská legenda a z potěmělého lesa se poprvé ozývá i Černý mnich. Asi to nebude náš kamarád, máme vypadnout.

Nevíme, co je se šermíři, neozvali se.

V noci teplo a hvězdy.

Palermo pokračuje.
Výšlap na borůvky, rytířské pexeso, rodové erby, to vše nám zabere celé dopoledne, sice teplo, ale ve stínu lesa a s modrými pusami se to dá. Cestou jsme našli rozkládající se mrtvou srnu (asi vražda), slabší jedince slušně nakopávalo.
K obědu rajská a opět koupání, neumíme si vůbec představit, že bychom měli tábor někde na kopci na louce...
Po poledňáku začínáme vyrábět první součásti výzbroje a výstroje, Major, Osloň a Yankee otevřeli platnéřskou dílnu s výrobou přilbic rozličných tvarů dle přání malých rytířů, Majorovy bohaté bojové zkušennosti pomáhaly cennými radami ve výběru tvaru a vzhledu. Co kus, to originál. Další vedoucí zase pomáhají vyrábět erby, vlajky, obleky, je to celkem zábava, vystačíme si až do večera...
Po večeři čteme a s tmou se vyráží na stezku odvahy, což je vždy velká zábava :o), opět se potvrdilo, že ti největší tvrďáci nejsou za tmy v lese tak suverénní, zvlášť, když k nim beze slova jde černě zahalená postava a nic nedělá. Za odměnu dostávají všichni na cestu zpět svítící tyčinku, jen oranžovou nikdo nechce.
Aby toho nebylo málo, následují hned první hlídky, což je ještě větší legrace, protože to většina prospí nebo nejsou vůbec ke vzbuzení. Suma sumárum tedy vlastně nehlídal nikdo.

Šermíři stále nezvedají telefon.

V noci teplo a hvězdy.

Palermo pokračuje.
Vstáváme déle, rozcvička s megafonem a úklid stanů, což je neverending story. Do oběda barvíme přilbice, malujeme vlajky, vymýšlíme názvy a pokřiky.
I o poledním klidu se vyrábějí poslední přilby a výstroj je hotová. Uff. Nastává velká vodní hra, klasika, jde se řekou proti proudu, což je maximálně osvěžující pro všechny. Jak pravil Mimo, přesně a dopředu víme, které dítě přijde totálně zmáchané a které suché :o)
Před večeří poprvé zkoušky, je jich celkem 17, nebude jednoduché splnit všechny. Po večeři zpívánky u ohniště a jdeme do hajan.

Šermíři jsou asi u severních sousedů, hlasová schránka na nás mluví polsky.

Hvězdy opět v plné parádě.

Stále stejně krásně.
Dopo uklízíme stany, hrajeme běhací hru "toaleťák, polínko, tužka". Taky se koupeme (aby ne, ono ani nic moc jiného nejde, tak je tu krásně), ze získaných cihel stavíme hrady jednotlivých družin, pilujeme pokřiky a legendy jednotlivých rytířských rodů.
Po O jdeme na různé vodní hrátky v řece, každé osvěžení je vítáno, největší úspěch ale sklízí narychlo připravená skluzavka z plachty na svahu. Stačí už jen namydlit, namočit jezdce a už to frčí. Nastává velké strojení a parádění na 1. rytířský nástup v kostýmech. S ním je spojené i focení, ale to se nám díky hry stínů a světla až tak moc na první pokus nevyvedlo a tak to budeme muset někdy později zopakovat.
Dochází nám folie na balení krabic-stavebních cihel, někteří vedoucí uvažují o taktice "prohra = méně krabic na balení". Ještě jich máme 1.300 kousků. Další průběh tábora ale ukázal, že do praxe tato taktika převedena nebyla. Před večeří opět zkoušky, už se jasně ukazuje, co jde lépe a kde to bude drhnout.
Na závěr dne ohniště, čtení, zpívání a ozdravovědná přednáška Báry, doplněná o účast Majorovy sestry Adély, která si odskočila z hradecké JIPky na krátkou návštěvu.

Šermíři vůbec nereagují, asi to vzdáme.

V noci hvězdy, od západu prý jdou deště, tak uvidíme.

Lehce pod mrakem, teplo.

Ideální na výlet – jde se směr Liberk, Rampuše s nádhernými (i když lehce kýčovitými) chaloupkami, Kunčina Ves s oblíbeným penzionkem, kde nám paní domácí prodává nanuky z mrazáku ve své šatně. Cestou nás míjí dva Velorexy, některé děti je nejspíš vidí poprvé v životě, asi neznají Vrchní, prchni. Lidé jsou usměvaví, plníme úkoly ze snáře = vysmíváme cyklisty a JarmilŠ se jim na konci pochodujícího štrůdlu omlouvá :o)).
Jen cesta zpět přes Kačerov údolím Liberského potoka je zdlouhavá, v cestě nám leží popadané stromy a trochu zdržují i úkoly, které jsou tam na nás nastraženy. V Kačerově u hřbitova se zničeho nic objevila paní a povídá: Víte, že tu jsou zmije? Už tu jeden tábor byl a nevěřili mi, druhý den potom ale už šli všichni v gumákách a jedem se držel za zadek. A zmizela.
Uťapaní a hladoví obědváme navráceni v táboře až v 16,30, oběd opět výborný, nabrat ztracené síly pomáhá osvěžující voda v řece. Ještě zkoušky, večeře později, čtení a povídání u ohně a jde se spát.
Krátce po večerce se znovu ozval Černý mnich, tentokrát se ale zjevili hned dva a s pochodněmi obcházeli stany a nakonec zapíchli nožem do stožáru vzkaz, ať odejdeme nebo to bude horší. No, uvidíme.

Šermíři nic.

V noci mraky, prý bude pršet.

DEN 6. / úterý 06. 07. 2010

Avizovaný déšť přišel v 6,30, ochladilo se.

Nastává mokrá varianta programu, naštěstí mokro je jen tento jeden den, takže paráda. Hrajeme sázky na rekordy, zaujímavý je výkon Mima, který vypil velkého panáka octa a nepozvracel se. Tedy ne hned.
Škrábeme brambory, za deště pod pláštěnkami rozděláváme ohýnky na rychlost. Po obědě si bere děti JarmilC s povídáním o sopkách, ostrově, kamenech. Pršet přestává, tak na protažení dáváme 4 zastávkový „předrytířský“ turnaj, pěkně to utíká…
Večer zpívání a hlídky můžou začít střežit tábor. Rozbila se nám pumpa, snad se podaří to dát do kupy, abychom nebyli bez vody.
Na dobrou noc pouštíme pár písniček z megafonu, jednoznačně největší hit je Spim, spim a něco syšim.

Šermíře s lítostí a bezmocností vypouštíme z programu, nerozumíme tomu, ač domluveni, vůbec se neozvali, je to zklamání, klika, že jsme to dětem neřekli předem…

V noci pod mrákem, ale neprší.

DEN 7. / středa 07. 07. 2010

Stále pod mrakem a bez deště.

Většinu dopoledne zabírá velká hra o jednotlivé součásti kopí a jeho následné sestavování, barvení, zdobení, dostavování hradů… odpoledne probíhá velký rytířský turnaj, zbraně řinčí, je potřeba síla, odvaha, mrštnost i cit pro detail, rytíři se snaží, někomu se daří víc, někomu méně, ale užívají si všichni.
Navečer je svolán slavnostní nástup s pasováním všech na dosažené hodnosti / stavy. Je to vlastně taková motivace do zkoušek, které hned následují a je to poznat na aktivitě dětí.
Večer zpívání a zájezd do nemocnice s poraněnými kotníky. Naštěstí se vracejí všichni, tedy jsme dál beze ztrát na mužstvu.

V noci NÁDHERNÉ hvězdy. To je snad možné jen tady…

DEN 8. / čtvrtek 08. 07. 2010

Další pěkný den, že to ale stálo peněz!!

Ráno úklid ve stanech a návštěva Policie ČR, tentokrát dorazili psovodi i chlapi z pořádkové služby s výstrojí. Eliška se hned vrhla na pouta nedbaje nic na to, že neměly růžový chlup, Bára se pro změnu nechala nasoukat do výstroje těžkooděnce, koukaly jí zezadu jen žluté šortky, nádhera :o)) Došlo i na házení dýmovnice a dělbuchů, jen už nechtěli nechat vedoucky, aby je zadržel služební pes, jinak spokojenost, děti se vyptávaly a oči měly na vrch hlavy.
Začali jsme navázáním dvojic psychicky náročnější hru na siamská dvojčata a opravdu, někteří experti spolu nevydrželi ani 15 minut...
Chystáme se na přespání na Šajtavu, kdo pamatuje, ten se těší, snad nás vezme bus, aby nám ušetřil 5km po silnici, tak mastíme do vesnice na zastávku. Ovšem pana řidiče jsme rozesmáli, nám totiž jaksi nedošlo, že tu jezdí malé busy s kapacitou cca 25 lidí a nás bylo skoro 60...no nakonec tu jednu zastávku vzal 20 nejmenších a ani nechtěl zaplatit.
Ostatní pěsti na prsa a mezi stromy pěkně po svých, takže to nebylo tak hrozné. Šajtava opět nezklamala, je tu NÁDHERNĚ, postavili tu nově hospodu, takže je kde za co utratit, příjemná paní domácí, opekli jsme na ohni, pozpívali, mušky nás nesežraly (i když se o to snažily).

Tropická noc a neopakovatelně neokoukatelné hvězdy.

DEN 9. / pátek 09. 07. 2010

Paják.

Ostré ranní sluníčko nás nemilosrdně vyhnalo ze spacáků, nedalo se to vydržet, snídaně přivezená z tábora a odcházíme k prameni Kněžny. Jsme tu po 3 letech a opět užíváme symbolickou mystiku místa, odkud vyvěrá voda tekoucí naším táborem. Jen ta zpáteční cesta z Polanky údolím se táhne jak nudle z nosu...
Děti si cestu zpetřují "lovením" všelijakého hýbacího hmyzu za účelem pozorování v plastových krabičkách s lupou, které dostaly, dojde i na bitvu pavouků.
V táboře po návratu vytoužený lehce pozdní oběd, koupání a zkoušky. Na konec dne ještě blbneme na lanech s přechodem řeky, lanovkou, hážeme vajíčky.

Jdeme spát, čeká nás další výlet a vstáváme brzy. Hvězdy.

Hvězdy nekončí.