[ děti ] [ foto ] [ hlášky ] [ pokřiky ] [ model vesnice ] [ zpěvníček ] [ zpět na tábory ]
DEN -1 / neděle 01. 07. 2007 Teplo, pod mrakem. |
| DEN 1. / pondělí 02. 07. 2007 Hezky - pod mrakem - déšť Před příjezdem dětí stíháme nákup v Rychnově + tradiční poslední oběd v zahradní restauraci pod velikým stromem. A taky jsme ještě stihli úžasně výhodný nákup ve Vše za 39,- a vietnamském obchoďáku, kde dokupujeme několik nezbytností, bez kterých bychom tábor nemohli přežít... Major například objevuje stejnou čelovku, kterou má z army-shopu, leč za 1/4 cenu. A to se vyplatí ! A už volá Věruška, že autobus je skoro na místě. Dětí jede letos jako smetí a my nemáme kárku. I přijel hodný pan Pácha s traktorem a valníkem, kam jsou kufry na hromadu narovnány i s Yankeem, který se veze na valníku obložený spacáky. Na dotaz, jestli se to nemůže cestou dolů převrátit, se mu dostává odpovědi: "Když tak seskočíš!" V táboře rychle zabydlet, žene se bouřka. Sotva poslední kufr zmizel pod stanovou celtou a už je to tu - bouří a lije a hřmí a lije. Vládkyně Orlických hor Kačenka nás vítá na svém panství. Po dešti vyrážíme na dříví, nevzdáváme se a chceme si první večer opéct večeři venku. Kolem ohně se seznamujeme (letos jede hodně nových dětí) a po roce opět přijíždí na krátkou zastávku během svého světového turné známá kapela MRM Band. Zní staré fláky i songy nové, po chvíli se nás déšť opět snaží rozehnat a tak se přesouváme dovnitř. Po zpívání čtení a pak do hajan, ale někteří táborníci jako každý rok (čím menší, tím horší) usínají až dlouho po půlnoci... V noci střídavě prší. |
| DEN 2. / úterý 03. 07.
2007 Pod mrakem, neprší, později sluníčko. Děti vstávaly v 6h, což Yankee a Mimo spící tradičně venku, patřičně ocenili... První rozcvička je ve formě výšlapu na horní hřiště a po snídani silový víceboj, ať víme co v našich Galech dřímá. K obědu výborná rajská a sluníčko nám dovoluje první koupání v laguně. Je to teda ale brrrrrrrrrrrrrrrrr. A to málokdo tuší, že to je poslední dobrovolné koupání. První den je stále stejný - rozděují se děti do družin, vymýšlí se názvy a pokřiky. Také se barví trička jakousi barevnou hlíno-kaší. Je to nová technika z Bulharska, nikdo ji moc neovládáme, tak se uvidí. Přichází slavnostní chvíle - sesedáme se kolem ohně a přichází Majestatix, Panoramix, Trubadix, Falbala, Asterix a Obelix. Vážený druid Panoramix míchá před zraky všech kouzelný nápoj, který posléze všichni ochutnávají. Pravda, někteří s velkým sebezapřením. Po slavnostním obřadu je zbytek nápoje a tajný recept ponechán k ochraně u ohniště a jde se večeřet. Čte se další příběh z knížky a potom to přijde - někdo ukradl recept a zvrhnul kotlík s nápojem (nějak jsme ho nehlídali...) !!! Po rychlém seskupení vyrážíme už za šera do lesa stopovat proradné Římany, ale nedostihli jsme je. Ačkoli bylo všude spousta stop od koní, našli jsme jen vzkaz, že máme postavit vesnici, plnit zkoušky, zasadit kouzelnou pšenici a celý tábor se držet hesla: Nečiň druhým to, co nechce, aby činili tobě.Po tomto nočním výšlapu se už šlo do hajan. V noci lije jako z konve. |
DEN 3. / středa 04. 07. 2007 Pod mrakem, ochladilo se |
| DEN 4. / čtvrtek 05. 07. 2007 Chladno, střídavě prší nebo sluníčkuje Ráno vstáváme v 7h, rychle najíst a vypravit se na cestu, autobus nečeká. Vyprovází nás déšť. Pan šofér linkového autobusu "Michal Šumachr" byl frajer. Při nastupování se mu zasekl strojek na lístky, ale pořád tisknul uvnitř bedýnky. Pan řidič otevřel kryt a v ten moment nastal papírový výbuch zmuchlaných štítků, tedy spíš papírových harmonik. Věrušce do účetnictví ideální doklad. Pravil: "Kam jedete?" "Do Rychnova na vlak v 10h", zněla naše odpoveď. "To stihnete devítku", pravil a sešlápl plyn k podlaze. Autobus vystřelil serpentýnami přes Liberk do Rychnova rychlostí 80-90km/h, což někteří snášeli poněkud hůře. Major byl ve svém živlu, řka, že autobusáci jsou hold jiná sorta lidí. Pochopili jsme, že děti v Liberku se kromě základních životních pravidel od narození učí taky nazpaměť místní jízdní řád, aby bezpečně věděly, kdy nesmí vystrčit ani čumáček z domu, natož vstoupit nebo snad nedej bože vjet čímkoli na silnici. Díky rekordnímu času jsme opravdu stihli dřívější vlak do Častolovic i s Mimovou přednáškou o místní čističce odpadních vod. V zámecké oboře nás tentokrát bílí daňci vzali na milost a přišli se potrvůrky ukázat na dohled. U vchodu do zámku jsme potkali paní hraběnku, Mima dokonce pozdravila, takže s ním po zbytek dne nebylo k vydržení :o) Zámek krásný, sympatická slečna průvodkyně, děti hodné. Po prohlídce mokneme v zámecké mini ZOO a zase zpět vláčkem do Rychnova. Tady proklouzáváme mezi kapkami deště na náměstí do soukromého muzea hraček, kde se mnozí z nás vrací do dětských let ke kalamáři, slabikáři, vláčkům, autíčkům, panenkám... V domluvený čas nastupujeme na zpáteční cestu do autobusu známého pana řidiče, který kvůli nám operativně mění trasu a přednostně nás veze do Prorubek. To nám vyhovuje, ale chudáci 2 náhodní cestující byli značně zmateni. Po návratu do tábora se ještě před večeří rozjíždí zkoušky, po večeři zpívá a čte. V noci střídavě prší. |
DEN 5. / pátek 06. 07. 2007 Mimo zavelel k totálnímu maskáčovému dni. Koho neuvidí, ten vyhrává! Skoro celé dopoledne zabralo uklízení stanů (jako vždy), bylo to už potřeba (jako vždy). Jednomu Galovi se podařilo (či spíš nepodařilo) ne/doběhnout na kari a tak se pral pomalu celý stan. Do oběda jsme ještě absolvovali kurz zdravovědy s názornými ukázkami různě poraněných figurantů. Bára to zvládla na jedničku, všichni přežili, jsme připraveni na vše. Bohužel nás ale musela opustit malá Jitka, oblíbený čertík, její zdravotní problémy už přesahovaly rámec našich možností a ani kouzelný nápoj nezabíral, takže si ji maminka musela odvézt domů. Po O plníme zkoušky a vyrážíme ven z tábora, v 16h nás čeká tradiční prohlídka prastarého dřevěného kostelíka v Liberku. Na dvoře vedlejší hospody hrajeme Bingo a po cestě zpět ještě na hřišti běhací tichou poštu. Dole nás čekají hamburgery. Po večeři čteme a zpíváme a u myjeme se a upadáme znaveně do spacáků. V noci dešťové přeháňky. |
DEN 6. / sobota 07. 07. 2007 Vstáváme do skoro modra, neprší. Je vyhlášen den ve značkovém oblečení, což je pro některé trochu problém a odmítají opustit spacák, ale Major (toliko módní guru) je vstřícný a uznává spoustu značek, o kterých svět módy možná ani neslyšel. Dohrává se Bingo, plní zkoušky, začínají sázky na rekordy, předvádí se pokřiky. Sluníčko nahrazují mraky. Po O vyrážíme do kopce na hřiště, kde se v rámci místního dne dětí předvádí kynologové se svými bafany. Kuchařka Irena v kuchyni chudák uvěřila MRM, že se jde na labutě, kolotoče, cukrovou vatu...no, je s námi prvně :o) Moc se nám to líbí a když na konci vyzvou dobrovolníka, aby si vyzkoušel zadržení s rukávem, Major neváhá. Zkoušel utéct, nadával psovi "ošklivý pejsek" (k čemuž byl vyzván majitelem psa), ale vlčák ho nekmpromisně sundal k zemi. To samé o chvíli později okusil i náš táborový Houdini Andrej, který dopadl stejně. Hlavní kynolog sebevědomě vyzýval i děti, ale to už zasáhla Jarmila, musíme děti celé taky vrátit domů. Měla následovat ukázka hasičského útoku, ale nějak se neměli k akci a nám už se nechtělo čekat a vyrazili jsme zpět. V táboře dohráváme sázky na rekordy a pak už večeře. Po ní kupujeme za naškudlené sestercie první části papírového modelu galské vesničky. Zpíváme (letos jsou děti obzvláště zpěvné) a jdeme do hajan. V noci konečně posto hvězdami, neprší, ale je zima. |
DEN 7. / neděle 08. 07. 2007 Celý den hezky, sluníčkoRanní rozcvička se nese v duchu smutečního obřadu za nalezenou mrtvou myš, která nám stále něco okusovala ve spíži, až na to chudák dojela. Že by to byl legendární Miki? Neměl být větší? Nenastražil náhodou Miki tuto nevinnou myšku, aby nás zmátl? Necháme se zmást? Spousta otázek takhle po ránu. Přebíráme špinavé prádlo a nezbytně nutné věci se přepírají zároveň s celkovou očistou mužstva. Využíváme sluníčka a v plné galské zbroji se fotíme. Navštěvují nás vedoucí s dětmi na putovním výletě, jsou to naši skoro známí, slovo dává slovo a domlouváme možnost přespání v jejich táboře, čili cíl pro naše "přežití". Mimo jiné nám sdělují i informaci, že se prý včera v Liberku na opékání selátka v hospodě řádně přizdobili nějací dva 15 letí praktikanti. Jo, jo, to se tak někdo má! Po obědě přijíždějí laňoví specialisté, kteří pro děti u krmelce mezi stromy natahují lana všelijaká a my celé odpoledne trávíme jako "záchrana"... Ale děti se bavily a pořádně se vyblbly. Před večeří ještě oblíbená hra Lovení perel, při které si ale Karolina pochroumala kotník. Po zbytek tábora poskakuje s ortézou a o berlích, kotník je zhmožděný, jí to ale nevezme úsměv z tváře. Po večeři zpívání, čtení a po několika letech noční stezka odvahy. Ač šli všichni bez baterky, jeden podvodník se našel a jeden Gal raději nešel vůbec - samozřejmě ten největší "drsňák" :o) V noci hvězdy a příjemně. |
DEN 8. / pondělí 09. 07. 2007 Nad ránem lehká přeprška, pod mrakem.Vstáváme později, přebíráme a rozebíráme usušené věci a chystáme se vyrazit na přežtí. Poslední porada nad mapou, fasování svačin, poslední polibky na rozloučenou, sepsání závětí a vyrážíme směr Julinčino údolí, kde máme domluveno přespání ve starém mlýně v táboře Povodí Labe z H.K. Aby se to nepletlo, vyprovází nás déšť. Cesta je asi pěkná, jdeme pro nás v podstatě neprobádaným směrem, ale - rozpršelo se naplno. A to v okamžiku, kdy se naše galská výprava s mapou v ruce dohaduje na dalším postupu. Rozdělujeme se na dvě skupinky a navzájem se lehce ztrácíme, sice jen na chvíli, ale uprostřed lesa v prudkém lijáku. S kapucami na hlavách není nic slyšet, nakonec se zase nacházíme a společně sestupujeme strání k řece Zdobnice. Její brodění v dešti naboso bylo ještě výborné dobrodružství. Bohužel následný výlez do kopce, přechod louky a 3km pochod do Nebeské rybné a dál po silnici do Julinčina údolí už byl opravdu o přežití. Na neštěstí na rozcestí 400m od cíle (což jsme nevěděli), odbočujeme špatně, takže se pak nuceně musíme další 3km vracet. Do správného tábara dorážíme totálně promočení a někteří i dost psychicky zdrchaní. Nastává mohutná improvizační akce (improvizace, to je naše): svléknout vše mokré - obléct kdo co má suché - navečeřet děti - zastlat děti. Dokonce jsme díky výdobytku civilizace zvanému elektrika a počítač shlédli film Harry Potter, který dětem evidentně pomohl v regeneraci sil. Motospojky z našeho tábora mezitím vozily gumáky sem, mokré věci tam apod. Spali jsme v suchu a pod ochranou starého mlýna, žádné strašidlo na nás nepřišlo. V noci liják. |
| DEN 9. / úterý 10. 07.
2007 Počasí nic moc. Řešíme převoz dětí, nakonec po různých dohadech a nabízených možnostech volíme klasiku - odvoz dětí auty. Stále prší, nemá cenu vymýšlet něco jiného. Opět jezdí naše motospojky a ve 13h jsme konečně všichni zpět v naší galské vesnici. Všude se věší a suší všechno, hlavně v kuchyni, kde jsou kamna. Tohle tak vidět hygiena... A netrvalo ani půl hodiny a v táboře se objevily dvě paní s notýskem v ruce a že prý kdepak je hlavní vedoucí. Bum. Snad dobrý duch, snad kouzelný nápoj, snad naprostá rezignace v našich očích způsobila, že jsme prošli kontrolou bez problémů, jen na lehce myšákama okousaném zbytkovém chlebu jsme měli špatný datum. Mikimu a spol to zase nevyšlo. Stále prší, takže na řadu přichází mokrá varianta her, malujeme mandaly, čteme, zpíváme. Spát se jde dřív, je potřeba nabrat zase síly. V noci už neprší, je ale stále zataženo. |
DEN 10. / středa 11. 07. 2007 Dopoledne bez deště, dokonce sluníčko!Rozebíráme hromady usušených bot a oblečení, svlékéme několikeré vrstvy a nasazujeme sandále a kraťasy. Po krátké hře, kde získáváme zprávu, vyrážíme hledat bludný kámen a kouzelná zvířata. Z těch se nakonec vyklubal houf vzácných bílých šneků, které po zbytek dopoledne barvíme. Po obědě krátká letní bouřka s blesky a než přijde další přeprška, stíháme celou Galskou olympiádu s netradičními sporty - je to legrace až na to následné vyhodnocování. A nastává velká šou s názvem "Ukaž, co umíš". Nejspíš jsme objevili několik skrytých talentů, kteří na svou chvíli v záři reflektorů teprve čekají, budeme si jejich jména pamatovat. V přestávce venku večeříme langoše a před spaním opět zpíváme. V noci hvězdy, nad ránem déšť. |
| DEN 11. / čtrvrtek 12. 07. 2007 Pod mrakem, deštivo, chvílemi je vidět sluníčko. Vstávám do deště, ani poslední den tábora se počasí nijak moc neslitovalo. Po snídani a úklidu slepujeme papírové modely galských vesniček a vyrábíme dárky na večer i na odpolední bazar. Po obědě se naposledy dělají zkoušky, některé je pro některé skoro nemožné splnit (jako každý rok). A už se rozbíhá bazar, nabízí se zboží všeliké, levné i drahé, smlouvání nutné. Největší úspěch slaví tajemný stan, věštírna a rychlokarikaturista. Pravda, věštíren je víc, ale nějak každá předpovídá něco jiného. Opouští nás 2 Galové, kteří musí odjet (a zaútočit na Římany) o den dříve. K večeru rozděláváme oheň na opékání masa a modlíme se, aby počasí vydrželo. Nevydrželo. Po spočítání naškudlených sestercií vybíhají děti hledat ztracený recept už za deště... Na chvíli se ukrýváme a dočítáme napínavé čtení, mraky se nakonec milostivě rozestupují a my zasedáme u ohniště. Panoramix vaří kouzelný nápoj, každý dostává ochutnat (je to tedy...jak to říct...no...pěknej hnus), rozdávají se dárky všichni všem (tedy kdo jak komu chce), emoce vyplovají, napětí se stupňuje, chvíli se zpívá a je tu konečně zlatý hřeb - sundáváme z vidlí opečeného divočáka a začíná žranice :o) Během chvíle všichni mlčí a je slyšet jen spokojené mlaskání... Spát se jde za tmy a celá galská vesnička usíná spravedlivým spánkem nacpaných bříšek. V noci pod mrakem, ale neprší. THE KONEC, kamarádi. |
| DEN 12. / pátek 13. 07. 2007 Vstáváme, snídáme, uklízíme, balíme, loučíme se, obědváme, nakládáme bagáž na traktor, odcházíme, nastupujeme do autobusu, odjíždíme ... dokončení pokračování příště za rok  |
[ děti ] [ foto ] [ hlášky ] [ pokřiky ] [ model vesnice ] [ zpěvníček ] [ zpět na tábory ]