|
Tak dlouho Mimo básnil o tom, |
Všechno nejlepší, kamaráde !!!
O půlnoci po silné a nepříjemné vichřici, kdy celá Lomnice byla utopená bez elektriky tmou, bdělí policisté objížděli temné město, neúnavní hasiči vyřezávali popadané stromy a každý normální občan našeho města spal šťasten, že běsnění živlů přežil, vydali se pod rouškou tmy dva děsně podezřelí a děsně nenápadní živlové s vrzajícím kortoučem plným nářadí, kamenů a dlóóóóuhým klackem ledabyle hozeným přes rameno, kopati se skomírající čelovkou jámu stožárovou.
Děsně nenápadně se vloupali předem otevřenou brankou nic netušícího Mima na jeho pozemek a jali se kopati tuše, že to nebude po dešti nic bezbahnitého, ale netuše, že Mimovic zahrada je na zavážce, tudíž to bylo pořád cihla-kámen-cihla-kámen-cihla-kámen-cihla-kámen-cihla-kámen až do 90cm hloubky. Na původně počítaných 100cm už v 01:45hod nebyly síly.
Ať naše vlajka vlaje dál... lhostejno, bude-li sluníčková, skotská či česká
